Peklo na Nové Guineji (2): Duel pěšáků US Army a japonské císařské armády

Druhý největší ostrov světa se v letech 1942–1945 stal dějištěm úporných bojů, které zásadně ovlivnily průběh celého konfliktu. Postup japonské armády, jež ostrov potřebovala pro pokračování své ofenzivy, nejdříve zastavili Australané, nicméně hlavní tíži bojů posléze převzaly jednotky US Army, respektive americké Národní gardy.

07.05.2024 - Lukáš Visingr



Japonská císařská armáda vycházela z naprosto odlišných kořenů a sázela také na úplně jinou doktrínu než ta americká. Coby centralizovaná síla vznikla teprve v 19. století a na počátku důvěřovala francouzským instruktorům, které ale později vystřídali Němci. Právě Německo se pak stalo největším vzorem, což se týkalo mimo jiné fungování generálního štábu, organizace útvarů, tvrdé disciplíny nebo přístupu ke zbraním. Rusko-japonská válka (1904–1905) ovšem nabídla zdroj nových zkušeností, ze kterých následně vyvodily poučení také další státy. 

Japonci se každopádně utvrdili v přesvědčení, že cestu k vítězství a nejdůležitější druh vojska představuje pěchota. Podobně tehdy smýšlely i jiné armády, ty ale vesměs získaly další zkušenosti během první světové války, které se Japonci zúčastnili jen omezeně, a tak jim chyběly důležité poznatky ze zákopových bitev západní fronty či z manévrových operací v rozsáhlých prostorech Ruska. 

Sázka na pěchotu

Císařští generálové tak opomíjeli význam technických novinek, popřípadě na ně hleděli přímo s pohrdáním. Zůstávali u názoru, že hlavní typ vojska tvoří perfektně vycvičená a disciplinovaná pěchota, která při obraně dokáže udržet pozice a v útoku najde a prolomí slabé místo nepřátelské linie. Tyto názory částečně potvrdily i boje vedené od roku 1937 v Číně, ale čínské vojsko bylo technicky značně zaostalé, takže když se pak Japonci střetli s daleko vyspělejší Rudou armádou, utrpěli porážky.

Navzdory tomu však císařští generálové odmítali změnit své přesvědčení a pořád podceňovali význam tanků a dělostřelectva. Nahrával tomu i fakt, že boje v Asii a Tichomoří zpravidla probíhaly ve složitém terénu, jenž umožňoval využívat předností skutečně excelentně vycvičených japonských pěšáků, v jejichž prospěch pracoval též moment překvapení. Japonci se zpočátku mohli chlubit také vysoce vzdělaným důstojnickým sborem a poměrně kvalitními poddůstojníky. Ty vesměs vybírali jejich nadřízení ze schopných vojáků a posílali je do speciálních poddůstojnických kursů.

Družstvo po vzoru Německa 

Japonské pěší divize bojující na Nové Guineji disponovaly stejně jako ty americké třemi pěšími pluky, tím ale podobnost končila. Ve většině císařských divizí se totiž nacházel jenom jeden prapor dělostřelectva, takže palebná síla celého uskupení byla podstatně nižší. Podobná situace panovala rovněž na úrovni jednotlivých pluků, z nichž každý měl podle tabulek 36 těžkých kulometů kalibru 7,7 mm, šest 37mm protitankových kanonů, stejný počet pěchotních děl ráže 70 mm a čtyři kanony ráže 75 mm. Těžké zbraně tedy obsluhovalo daleko méně vojáků než v US Army, a tudíž ze všech 3 800 mužů pluku připadalo na pěšáky zhruba 1 800 mužů, tedy téměř dvakrát tolik než v US Army. 

Japonské družstvo čítalo 13 vojáků a organizačně se podobalo německému, a proto bylo postaveno vlastně okolo lehkého kulometu Nambu ráže nejprve 6,5 mm a posléze 7,7 mm. Jeden voják pálil z kulometu a další působil jako jeho pomocník. Tento muž a zbývajících jedenáct pěšáků užívali opakovačky Arisaka, u nichž se ráže nábojů změnila podobně jako u kulometů. Kromě tří standardních družstev do každé čety spadalo ještě družstvo podpory s trojicí lehkých 50mm minometů, jež představovaly nejlepší japonské zbraně pro podporu pěchoty. 

Je však třeba zmínit, že na Nové Guineji bojovaly i japonské jednotky pocházející z jinak postavených, takzvaných zámořských divizí. Ty také čítaly tři pěší pluky, nicméně divizní dělostřelecká podpora byla přičleněna k jednotlivým plukům, jež proto představovaly samostatně fungující tělesa. Dva ze tří pluků byly určeny hlavně pro statickou obranu pozic na ostrovech, kdežto třetí byl vybaven prámy a měl provádět obojživelné útočné operace. Příležitostí k takovým akcím však rychle ubývalo s tím, jak slábnoucí japonské síly na Nové Guineji musely vzdorovat tlaku daleko početnějších a lépe zásobovaných Američanů.

Japonská pěchota

  • DOBA VÝCVIKU: 6–12 měsíců 
  • DRUŽSTVO: 13 mužů 
  • ROTA: 150 mužů
  • PRAPOR: 800 mužů 
  • PLUK: 3 800 mužů 
  • PUŠKA: Arisaka Typ 99 ráže 7,7×58 mm 
  • LEHKÝ KULOMET: Nambu Typ 99 ráže 7,7×58 mm 
  • TĚŽKÝ KULOMET: Nambu Typ 92 ráže 7,7×58 mm

Americká logistická převaha

Nová Guinea představovala pro vojáky opravdu mimořádně náročné bojiště – obtížný terén a drsné klima jim mnohdy působily větší problémy než aktivita nepřátel. V rozporu s dodnes opakovaným tvrzením neměli Japonci žádný speciální výcvik pro boj v džungli, zatímco Američané prodělali v Austrálii alespoň krátkou přípravu na takové akce, jenže realita pak byla daleko tvrdší. Jako klíčový faktor se nakonec ukázala logistika, kterou Japonci hodně podcenili, zatímco pro US Army představovala takřka úhelný kámen při aplikaci jejích taktických metod. Palebná síla Američanů se totiž mohla uplatnit pouze při zajištění trvalého přísunu zbraní a munice, a proto USA nutně potřebovaly vytvořit a udržovat převahu ve vzduchu i na moři, aby jejich letouny a lodě mohly na Novou Guineu nepřetržitě dopravovat zásoby. 

Vedle toho hrály v americké taktice velice důležitou roli ženijní síly, které upravovaly terén, budovaly provizorní letiště a pomáhaly též při ničení silně bráněných japonských obranných pozic. V některých bitvách proto US Army využila dokonce více ženistů než pěšáků. Japonci poté mohli (za cenu obrovských ztrát) dosáhnout omezených taktických úspěchů, tedy zpomalit americký postup či prolomit americké linie, jako se to stalo například v bojích u řeky Driniumor v létě 1944, ovšem špatně zásobovaná a ve výsledku naprosto odříznutá japonská vojska nemohla dlouhodobě odolat tlaku daleko početnějších Američanů, kteří navíc neustále získávali cenné bojové zkušenosti a svou pěchotu podporovanou těžkými zbraněmi dokázali nasazovat efektivněji.


Další články v sekci